Predátorské časopisy

S rozvojem otevřeného přístupu k publikacím se v akademické sféře objevili tzv. predátorští vydavatelé a časopisy, dokonce i predátorské konference.

Neexistuje žádná oficiální definice predátorského vydavatele nebo časopisu. Pod tímto označením jsou obvykle chápány subjekty a tituly, jejichž cílem je především generování zisku, ale neposkytují očekávanou úroveň služeb (kvalitní recenzní řízení apod.) a nezajišťují odpovídající úroveň kvality vědecké komunikace. Za poplatek slibují rychlé publikování a okamžité zpřístupnění vědeckých publikací, ale obvykle publikují články nízké kvality, které neprošly dostatečným hodnotícím procesem. Tento přístup mimo jiné umožňuje publikovat pseudovědecká nebo špatně podložená zjištění ve zdánlivě legitimním periodiku, snižuje celkovou důvěryhodnost vědeckých publikací a může poškodit pověst vědce, který v takovémto časopise v dobré víře publikuje.

Označení predátorský vydavatel představil v roce 2010 Jeffrey Beall z University of Colorado, kdy na svém blogu publikoval seznam predátorských vydavatelů a popsal jejich praktiky. V roce 2017 byl blog jeho autorem ukončen, seznam byl nicméně anonymním uživatelem archivován a také updatován (do r. 2021). V českém prostředí vznikla iniciativa Stop Predatory Practices, která se této problematice věnuje.

Standardy v publikování pomocí otevřeného přístupu

Publikování ve zlatém modelu otevřeného přístupu (gold open access) je běžnou praxí, kterou používají i renomované časopisy. Jedná se o model, kdy autor zaplatí publikační poplatek a jeho práce je následně volně přístupná veřejnosti pod určitou otevřenou licencí – to samo o sobě není znakem predátorského časopisu. Predátorské časopisy se odlišují zejména nízkou kvalitou produkovaného obsahu a zavádějícími či podvodnými taktikami (viz Znaky a identifikace predátorských časopisů).

Predátorští vydavatelé zaměřující se na otevřený přístup často nesplňují základní pravidla nastavená Open Access Scholarly Publishers Association. Nedodržování těchto pravidel může pomoci odhalit pochybného vydavatele nebo časopis.

V některých případech jsou v konfliktu s pravidly stanovenými výborem Committee on Publication Ethics (COPE), která naleznete v dokumentu Guidelines on Good Publication Practice.

Jak najít časopis s otevřeným přístupem?

Časopisy můžete vyhledat v databázi Directory of Open Access Journals (DOAJ), kde jsou aplikována kritéria stanovená OASPA. Naleznete zde informace o časopisech, které nabízejí politiku otevřeného přístupu.

Existují i tzv. hybridní časopisy, kde je celý obsah zpřístupněn pro předplatitele, ovšem pokud autoři chtějí, aby jejich článek byl volně přístupný, mohou si tuto možnost zaplatit. I mezi těmito časopisy se mohou vyskytnout predátoři – při výběru časopisu je tedy nutná obezřetnost v každém případě, ne jen u čistě Open Access časopisů.

Další podrobnosti o publikování v modelu Open Access naleznete v našem průvodci nebo na stránkách Czech eLib. 

V současnosti neexistuje jednomyslně uznávaný, pravidelně aktualizovaný seznam predátorských časopisů a vydavatelů. Existují různé stránky hlásící se k odkazu Jeffreyho Bealla, nicméně téměř ke každému seznamu kritérií lze najít námitky, viz např. kritiky Beallova seznamu nebo seznamu společnosti Cabells.

Je třeba mít na paměti, že některé znaky predátorských časopisů jsou do určité míry subjektivní a názory na konkrétní časopis se mohou lišit. Ne všechny časopisy vykazují všechny znaky predátorů, v konkrétních případech se mohou objevovat jen některé znaky. Stejně tak někdy není jednoduché odlišit, zda se jedná o úmyslný podvod, nebo spíš o selhání interních procesů či lidského faktoru u jinak upřímně zamýšlených služeb.

Znaky predátorských časopisů

Pro predátorské vydavatele a jejich časopisy jsou charakteristické:

  • agresivní marketingové praktiky: opakované rozesílání nevyžádaných e-mailů, které potenciálnímu autorovi pochlebují a zvou ho k zaslání článku do časopisu, nabídky na publikaci v časopisech zaměřených na jiný obor, než kterým se adresát zabývá, a další,
  • sliby nepřiměřeně rychlého publikování (v intervalu, ve kterém není možné zajistit kvalitní recenzní řízení neboli peer review),
  • chybějící nebo nedůvěryhodná redakční rada (členové redakční rady neexistují, nejsou kvalifikovaní v daném oboru, nebo jsou jejich jména v redakční radě uvedena bez jejich vědomí či souhlasu),
  • nízká kvalita publikovaných článků,
  • název nebo web, které se snaží imitovat renomované časopisy v oboru,
  • nejasné nebo zavádějící informace o publikačních poplatcích,
  • používání falešných nebo zavádějících citačních metrik, případně zavádění vlastních, jinde nepoužívaných stupnic,
  • nepravdivé informace o indexaci časopisu některou z bibliografických databází.

Pozor také na podvodné časopisy, které se vydávají za existující renomovaný časopis (tzv. hijacked journals). Ty imitují existující časopis, včetně identického názvu, informací o citačních metrikách, indexaci v bibliografických databázích, dokonce i adresy, ale nemají s imitovaným časopisem nic společného. Je tedy dobré dávat si vždy pozor na doménu, obsah webových stránek, e-mail apod. Příklady srovnání původního a podvodného časopisu lze najít na stránkách Beall’s list.

Jak se vyhnout predátorským časopisům

  • Ověřujte pravdivost informací, které o sobě časopis/vydavatel prezentuje a hledejte informace z více zdrojů.
  • Nedůvěřujte časopisům slibujícím extrémně rychlou publikaci (např. v řádu jednotek dní).
  • Časopis/vydavatel by měl vždy podrobně informovat, jakou podobu má recenzní řízení, zda je nutné zaplatit publikační poplatek a v jaké výši, a jaké jsou požadavky na formální úpravu manuskriptu.
  • Časopis/vydavatel by měl komunikovat z institucionální e-mailové adresy, ne z obecné adresy typu Gmail.com. Kontakty na redakci by měly být jasně uvedené na stránkách. Fyzická adresa vydavatele je dohledatelná, nejedná se o P. O. Box apod.
  • Pokud časopis uvádí, že je indexován v databázi, ověřte, zda ho lze v této databázi skutečně najít. Mělo by se jednat o databáze, které kontrolují kvalitu obsahu, např. Web of Science, Scopus, PubMed apod., nikoliv pouze vyhledávače nebo databáze, kde je indexace automatická (Google Scholar, Crossref, WorldCat).
  • Prověřte ISSN, které časopis uvádí na svých stránkách – zda existuje a zda skutečně patří danému časopisu.
  • Prověřte si editory a členy redakční rady (pokud jsou uvedeni). Vyhledejte si jejich publikační činnost.
  • Přečtěte si plné texty článků časopisu a ověřte, zda jsou obsahově v pořádku.
  • Splňuje vydavatel pravidla stanovená COPE, DOAJ nebo OASPA?
  • Základní informace o časopisu můžete například najít pomocí databáze Ulrichsweb. Mimo jiné tam zjistíte, v jakých bibliografických databázích je časopis indexován. Ulrichsweb je dostupný pro registrované zákazníky NTK. Volně dostupnou variantou je ROAD: Directory of Open Access Scholarly Resources.
  • Obsah aktuálních čísel časopisu lze vyhledat například pomocí JournalTOCs. Tato služba nabízí náhled do obsahu vybraných časopisů.
  • Konzultujte s kolegy.

Nástroje, které lze použít

Zeptejte se nás

Neváhejte se na nás obrátit. Domluvte si konzultaci nebo nám napište.

Dále můžete nahlédnout i do našeho rozcestníku STEMskiller.

Mnoho doktorských programů a zaměstnavatelů požaduje po studentech či akademických pracovnících účast na mezinárodních konferencích. Tento tlak dal vzniknout dalšímu druhu vědeckých predátorů, a to predátorským konferencím. Konference tohoto typu neplní funkci vědeckého setkání, kterou je diskuze o aktuálních tématech v oboru a vzájemné předávání zkušeností, mají obvykle velmi špatnou organizaci nebo se vůbec neodehrají.

Znaky predátorských konferencí

  • agresivní propagace, zejména e-mailem, podobná jako u predátorských časopisů,
  • chybějící nebo nekvalitní posouzení zaslaných abstraktů,
  • špatná organizace, pořadatelé neodpovídají na dotazy včas nebo vůbec, některé konference mohou být i zrušeny bez možnosti vrácení poplatků,
  • možnost přihlásit se a zaslat abstrakt i těsně (několik dní) před začátkem konference,
  • velmi široký oborový a/nebo tematický záběr, který neumožňuje efektivní výměnu informací,
  • není jasné, kdo konferenci organizuje / konference je spojena s predátorským vydavatelstvím,
  • často slibují atraktivní lokace (Paříž, Řím, Tokyo…), v propagaci spíše turistickou atraktivitu než vědecký přínos,
  • názvy často obsahují slova jako „global“, „international“ apod., které se snaží dodat konferenci na důležitosti; někdy, podobně jako predátorské časopisy, napodobují název již existující konference,
  • pozvánka a webové stránky konference obsahují pravopisné a gramatické chyby.

Jak se predátorským konferencím vyhnout

  • Znám organizaci, která konferenci pořádá? Jedná se o důvěryhodnou organizaci?
  • Jsou dohledatelné sborníky z minulých let? Jací autoři ve sbornících publikují, jedná se o známá jména v oboru? Pozitivním znakem je, pokud jsou sborníky předchozích ročníků indexovány ve Web of Science nebo ve Scopusu.
  • Z jakého e-mailu organizátoři komunikují? E-mailové adresy s doménami jako Gmail, Yahoo nebo Hotmail mohou (ale nutně nemusí) znamenat podezřelou konferenci.
  • Jsou na stránkách konference jasně a přehledně uvedeny klíčové informace, jako např. výše konferenčního poplatku?
  • Konference s příliš širokým tematickým záběrem jsou důvodem k obezřetnosti.
  • Uvádí konference složení své vědecké rady? Jaké je její složení – jedná se o kvalifikované odborníky v oboru?
  • Jaká je lhůta od zaslání abstraktu k přijetí příspěvku? Predátorské konference často přijímají abstrakty téměř obratem, bez řádného posouzení.
  • Pokud si nejste jistí, ptejte se kolegů na jejich zkušenosti a názory. Pokud některé informace nejsou jasné, můžete se obrátit na pořadatele konference s doplňujícími dotazy.

Užitečné odkazy

Dále můžete nahlédnout i do našeho rozcestníku STEMskiller, případně si s námi domluvit konzultaci.

Doporučení univerzit

Odkazy

Videa

  • BERGER, Monica. Predatory Publishing and Global Scholarly Communications. Chicago: Association of College & Research Libraries. ACRL Publications in Librarianship Series, v. 81, 2024. ISBN 978-0-8389-8955-5.
  • BEALL, J. Best practices for scholarly authors in the age of predatory journals. The Annals of The Royal College of Surgeons of England [online]. 2016, 98(2), 77-79 [cit. 2017-09-07]. DOI: 10.1308/rcsann.2016.0056. ISSN 0035-8843. Dostupné z: https://doi.org/10.1308/rcsann.2016.0056
  • BEALL, J. What I learned from predatory publishers. Biochemia Medica [online]. 2017, 27(2), 273-278 [cit. 2017-09-07]. DOI: 10.11613/BM.2017.029. ISSN 1330-0962. Dostupné z: https://doi.org/10.11613/BM.2017.029
  • CUKIER, Samantha, Manoj LALU, Gregory L. BRYSON, Kelly D. COBEY, Agnes GRUDNIEWICZ a David MOHER. Defining predatory journals and responding to the threat they pose: a modified Delphi consensus process. BMJ Open [online]. 2020, 10(2), e035561. ISSN 2044-6055, 2044-6055. Dostupné z: https://doi.org/10.1136/bmjopen-2019-035561
  • GODSKESEN, Tove, Stefan ERIKSSON, Marilyn H. OERMANN a Sebastian GABRIELSSON. Predatory conferences: a systematic scoping review. BMJ Open [online]. 2022, 12(11), e062425. ISSN 2044-6055, 2044-6055. Dostupné z: https://doi.org/10.1136/bmjopen-2022-062425
  • HANSOTI, B., M. LANGDORF a L. MURPHY. Discriminating Between Legitimate and Predatory Open Access Journals: Report from the International Federation for Emergency Medicine Research Committee. Western Journal of Emergency Medicine [online]. 2016, 17(5), 497-507 [cit. 2017-09-07]. DOI: 10.5811/westjem.2016.7.30328. ISSN 1936-900x. Dostupné z: https://doi.org/10.5811/westjem.2016.7.30328
  • KENDALL, Graham. Beall’s legacy in the battle against predatory publishers. Learned Publishing [online]. 2021, 34(3), 379–388. ISSN 1741-4857. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/leap.1374
  • MACHÁČEK, V. a M. SRHOLEC. Pod pokličkou Beallových seznamů. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, 2017. 40 s. ISBN 978-80-7344-412-9. Dostupné také z: https://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_6_2017_Pod_poklickou_Beallovych_seznamu_FINAL.pdf
  • MACHÁČEK, V. a M. SRHOLEC. Predátorské časopisy ve Scopusu. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, 2016. 40 s. ISBN 978-80-7344-389-4. Dostupné také z: http://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_Studie_16_2016_Predatorske_casopisy_ve_Scopusu/IDEA_Studie_16_2016_Predatorske_casopisy_ve_Scopusu.html
  • PECORARI, Diane. Predatory Conferences: What Are the Signs? Journal of Academic Ethics [online]. 2021, 19(3), 343–361. ISSN 1572-8544. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10805-021-09406-4
  • SHAMSEER, L., D. MOHER, O. MADUEKWE, et al. Potential Predatory and Legitimate Biomedical Journals: Can You Tell the Difference? A Cross-sectional Comparison. BMC Medicine [online]. 2017, 15(1), 15-28 [cit. 2017-09-07]. DOI: 10.1186/s12916-017-0785-9. ISSN 1741-7015. Dostupné z: https://doi.org/10.1186/s12916-017-0785-9
  • ŠÍMOVÁ, Tereza, Kristýna ZYCHOVÁ a Kristýna PAULOVÁ. Stop Predatory Practices: Report from the discussion in the Czech Republic [online]. B.m.: Zenodo. 2022 [vid. 2024-10-15]. Dostupné z: https://doi.org/10.5281/zenodo.6038602

Původní autor: J. Szarzec, E. Blažků

Editor: Barbora Vobrubová Poslední změna: 19.12. 2024 10:12