Populäre Astronomie

Simon Newcomb (1835–1909) byl americký matematik a astronom kanadské národnosti. Narodil se v–Novém Skotsku. Přestože jeho otcem byl učitel, formálního vzdělání se mu dostalo velmi málo, nepočítáme-li učení u bylinkáře Dr. Foshaye. Po nějaké době si však uvědomil, že jeho učitel je spíše šarlatán než vědec, a tak od něj odešel. Přestěhoval se do Marylandu, kde se mu podařilo získat místo učitele. Ve volném čase se vzdělával v různých vědách, ale nejvíce jej přitahovaly právě matematika s astronomií. Později se dostal na Harward, kde jej učil slavný matematik Benjamin Pierce. V předvečer občanské války získal místo v námořní observatoři Spojených států, odkud odešli někteří důstojníci sympatizující s konfederací. Jeho práce měla usnadňovat navigaci. V roce 1877 se zde stal ředitelem.

Většina knih, které napsal, se týkala astronomie. Jeho práci Popular Astronomy roku 1881 přeložil do němčiny a vydal v Lipsku astronom a nakladatel Rudolf Engelmann (1841–1888) pod názvem Populäre Astronomie. Jak již napovídá titul, jedná se o populárně naučné dílo pro laickou veřejnost. Značný prostor je věnován filosofické a historické stránce problematiky na úkor odborného technického aspektu, jež autor značně zkondenzoval. Kniha je rozdělena do čtyř částí. První část se zabývá historií astronomie. Začíná ve starověku, resp. od Ptolemaiovského systému, přes Koperníka, Keplera, Newtona a objevy, které definovaly moderní astronomii.

Druhá část se zaměřuje na praktické využití astronomie. „Cestujeme-li do neznámých končin, ať už oceánem anebo po rozlehlých západních pláních, nemáme možnost jak určit naši polohu podle pozemského orientačního bodu. Naší jedinou možností je pozorovat nebe a zjistit, v jakém bodě se zenit našeho místa protíná s nebeskou sférou v určitý moment Greenwichského nebo Washingtonského času, a problém je v tu chvíli vyřešen.“(1) Autor zde pojednává o historii dalekohledu od sedmnáctého století do své současnosti. Zmiňuje, že přestože vynález dalekohledu byl tradičně připisován Galileovi, skutečným tvůrcem byl Hans Lippershey. V souladu s praktickým zaměřením knihy ale větší pozornost věnuje moderním refraktorům. Dále popisuje použití teleskopu v praxi. Následující kapitola je zaměřena na paralaxu resp. výpočet vzdálenosti objektů ve vesmíru.

Třetí část vypráví o složení sluneční soustavy. Zde je jedna kapitola věnována Slunci, další planetám solárního systému a poslední kometám a meteorům. Hvězdnou oblohou se zaobírá poslední část knihy. Zmiňuje rovněž názory na strukturu vesmíru předtím, než William Hershel sestrojil první velký teleskop. Závěrečná kapitola je věnována kosmogonii.

Kniha má plátěnou šedozelenou vazbu s vlisy rámečků. Text doprovázejí černobílé i barevné ilustrace. Na Frontispisu je (pravděpodobně kvůli jeho německým kořenům) portrét významného britského astronoma Williama Herschela. V digitální podobě si knihu můžete přečíst zde.

Poznámka:

1. NEWCOMB, Simon. Populäre Astronomie. Leipzig : Verlag von Wilhelm Engelmann, 1881. s. 100.